Bydlení v památkové zóně přináší některé výhody, ale většinou nevýhody a omezování. Výhodou může být lukrativnost umístění domu uprostřed historické části města, romantika a historie sálající z domů, starých zákoutí, úzkých uliček.
To jsou všechno ideály, které se ovšem rázem rozptýlí, pokud se rozhodnete pro rekonstrukci domu v památkové zóně. Především narazíte na přísnou legislativu památkové péče, která vám bude určovat co všechno nesmíte, jak má co vypadat, jaký materiál můžete použít atd. Přizpůsobit dům vlastním představám o moderním bydlení uprostřed památkové zóny je více než obtížné.
Povolení je vždy potřeba
Na rozdíl o rekonstrukce domu v běžné zástavbě, musíte žádat o povolení k rekonstrukci nejen příslušný stavební úřad, ale také památkový úřad. Ten vám rozhodně nedovolí použít levné materiály.
– Například na střešní krytinu budete potřebovat ve většině případů bobrovky
– Okna musí být většinou špaletová a energeticky úsporná plastová okna vám nepovolí.
– Připevnit si na střechu solární panely je naprosto nemyslitelné.
Ovšem jednání s památkovým úřadem vyžaduje trpělivost a notnou dávku diplomacie.
Můžete si vyjednat kompromis v podobě plastových oken či solárních panelů na nepohledové části domu, například směrem do dvora.
Potíže jsou také při snaze o zateplení domu. Pokud je na domě kamenné obložení, musí se sundat, zeď zateplit a pak uložit kameny zpět. Pokud jsou na historickém domě dekorační štukatury či jiné ozdobné prvky, pak se zateplení nepovoluje.
Časté závady
Nejobvyklejší závadou starých domů v památkové zóně bývá vlhkost zdiva a podlah. Zdivo se musí ošetřit sanací, následně budovat drenážní systém odizolovat základy domu. Při budování nových rozvodů, podlah, odpadů a dalších podobných akcích, vás bude památkový úřad rovněž velmi omezovat.
Existují však i pozitivní informace, neboť některá města poskytují dotace, odborné poradenství či řemeslnou pomoc u vybraných domů ve svých památkových zónách.