V dnešní době se všichni majitelé nemovitostí snaží o maximální šetření. Největších úspor lze dosáhnout snížením energetické náročnosti jednak vhodným vytápěním, a jednak zateplováním objektů.
Energetickou náročnost objektu lze dnes měřit, takže zájemce o koupi nemovitosti má možnost předem zjistit, jak je vybraný dům energeticky náročný, kde dochází k největším únikům tepla a jaká opatření by tudíž musel učinit a kolik investovat, aby dosáhl co nejmenší energetické náročnosti.
Čeho se energetická náročnost týká
O energetické náročnosti se doposud mluvilo hlavně v souvislosti s vytápěním. Ovšem podle nových evropských pravidel se musí sledovat také spotřeba energie na ohřev vody, na osvětlení, větrání, chlazení a rovněž na pohon čerpadel, motorů, ventilátorů a jiných podpůrných systémů.
Například u kancelářských budov nebo obchodních center převažuje náročnost spotřeby energie na větrání a chlazení než na vytápění.
Naopak se do spotřeby domů nezapočítává spotřeba elektřiny na provoz ledničky, pračky, počítačů a další elektrospotřebičů.
Průkaz energetické náročnosti
Počínaje rokem 2009 je i v ČR zavedena povinnost mít tzv. Průkaz energetické náročnosti u všech rekonstruovaných nebo nově postavených budov, jejichž celková podlahová plocha je větší než 1 tisíc m2. Průkaz udává hodnotu energetické náročnosti při tzv. standardizovaném užívání. Účelem je porovnání kvality budovy jako výrobku, nikoliv s ohledem na místní přírodní podmínky a způsob užívání jeho majitelem. Energetický štítek udává celkovou tepelně-izolační schopnost „obálky“ domu, aby zájemce o jeho koupi měl konkrétní představu o jeho vlastnostech a zejména tepelně-izolačních schopnostech.
Od 1.1.2013 platí novela zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, která rozšiřuje povinnost majitelů bytů a domů opatřit je energetickým štítkem, vyjadřujícím předpokládanou roční spotřebu energie, jako je tomu například u elektrospotřebičů.
Zájemce o koupi nemovitosti má tak usnadněno své rozhodování, do kterého může zahrnout i energetickou náročnost.